Etiopský WELLO drahý opál – nejvzácnější, nejžádanější a také nejcennější

 Opál je minerál, hydrogel s kolísavým obsahem vody, jehož chemický vzorec je SiO2 . n H2O. Voda zde bývá zastoupena nejčastěji mezi jedním až třemi hmotnostními procenty, ale v některých případech může dosahovat až 20 %. Ve světě se vyskytuje mnoho odrůd opálu, jako např. drahý opál, ohnivý opál, dřevitý opál či keříčkovitý opál.[1] Opál vzniká z vychladlých postvulkanických roztoků vysrážením křemičité substance. Typická hra barev, tzv. opalizace u drahého opálu vzniká světelnou interferencí na rozhraní mikroskopických vrstviček gelovitých kuliček opálu.
Geneze opálu není zcela uspokojivě vysvětlena. Předpokládá se, že opály vznikají za zvýšených teplot a tlaků z křemičitanů, které se můžou buď uvolňovat z organických zdrojů jako z křemičitých schránek rozsivek, jehlicí mořských hub, anebo z anorganických zdrojů jako jsou silikátové minerály, či křemen. Křemičitá složka se pozvolna rozpouští v alkalickém prostředí a při změně podmínek prostředí na kyselé a současně snížení tlaku nastává opětovné srážení křemene v podobě opálu.Vlivem nepříliš pevné atomární vazby mezi atomy kyslíku a křemíku jsou opály poměrně nestabilní minerály, které se snadno poškodí. Při kontaktu s jiným materiálem se často poškrábají, či při pádu se mohou roztříštit na menší tělesa. Některé druhy opálu jsou schopny měnit svoji barvu v závislosti na teplotě a to i při kontaktu s lidským teplem. Mají schopnost vázat vodu a nečistoty, což může vést také ke změně jejich barvy, pokud jsou vystaveny vodě.

WELLO OPÁL

Nejvýznamnější opálový objev v Etiopii byl proveden v roce 2008 u města Wegel Tena v provincii Welo v severní části země. Tento opál může mít živé barevné odstín bledý z barevné, bílé, žluté, oranžové nebo hnědé barvy. Je mnohem stabilnější než opál z provincie Severní Shewa. Tento materiál se rychle stal známý jako "Welo opál", ale také se vyskytují názvy "wollo" a "wello".

Většina welo opálu pochází z jedné žíly v souvrství vulkanických hornin. Hlavní žíla je opalizovaný ryolitický ignimbrit o mocnosti do jednoho metru  překrytého komplexem vrstev vulkanických hornin. Opál s největší pravděpodobností vznikl z vodních roztoků nabohacených  oxidem křemičitým. Silikagel se vysrážel ve volných prostorech porézního ignimbritu a následně se přeměnil na opál.

Dobývání opálu probíhá velice archaicky. V opálonosné vrstvě v strmých údolních stěnách, jsou ručně raženy krátké sledné štoly bez výstroje. Toto podzemní dobývání opálu je velmi rizikové, neboť ignimbrit je často tektonicky porušený, drobivý a místy silně zvětralý. Často dochází k závalům a destrukci nadloží.

Opálonosné horniny lze sledovat v bočních stěnách údolí, kde je těženo, avšak jeho úplný plošný rozsah není znám, protože opálová vrstva je překryta až 350 metrů mocným souvrstvím sopečných hornin. Ložisko však se může rozkládat na ploše několika desítek km2.