Jantar baltský - cca 1,57 g - 2,6x2x0,7 cm

Tento rostlinný polodrahokam je vlastně fosilní pryskyřice jehličnanů, která je starší než 40 milionů let. To, co odlišuje baltický jantar od jantaru z jiných oblastí, je vysoký podíl kyseliny jantarové. V baltickém jantaru se jí nachází 5 až 8 %, zatímco v ostatních typech jantaru je tento podíl mnohem menší. Jantar z Baltského moře patří mezi nejstarší a nejcennější na světě. 

Jantar - zkameněla pryskyřice pradávných stromů. Nejznámějším a nejbohatším nalezištěm je bezesporu jižní pobřeží Baltské moře odtud pocházejí jantarové kousky nejvyšší kvality a také nejvyšší ceny, různě velká naleziště však lze najít po celém světě.

Jantar je velmi oblíbený už od pravěku, díky své překrásně pozitivní barvě a přirozeným vlastnostem, jako je snadná opracovatelnost, se odjakživa používal pro výrobu talismanů a šperků a různých ozdobných předmětů. Jantar je hořlavý, proto se využíval i pro účely vykuřování (tak, jako kadidlo) v období moru, jelikož lidé věřili, že dým z hořícího jantaru má dezinfekční účinky. Rozmělněním jantaru a přidáním k medu se dříve léčil kašel, astma a jiná onemocnění dýchacích cest. V současné době se používá především ve šperkařství. Je dobré vědět, že na rozdíl od kamenů, je jantar citlivý na teplo a různé vnější vlivy (chemikálie obsažené ve voňavkách apod.) a poškrábání. Ač je díky své barvě spojován se sluncem, nepokoušejte se ho na slunci "nabíjet". Mějte na paměti, že kdysi pradávno proudil vlásečnicemi prastarých rostlin a pak ležel po milióny let pod ledem, na mořském dně, či v zemi. Je zvyklý na život ve tmě a chladu a prudké slunce nesnáší.

 Pryskyřice, vytékající z kmene stromu, často zachytila vzduchové bubliny, kapky vody, prachové částečky, malé rostliny, hmyz, červy a další drobné živočichy jako mravence, pavouky, komáry, včely, termity, motýly a vážky, dokonce i ještěrky, žáby a štíry. Tato pryskyřice byla pak pohřbená v bahně, kde bez přístupu vzduchu ztvrdla. Kousky rostlin, hmyzu a živočichů tak zůstali navěky uvězněni ve hmotě, která postupem času zkameněla. Takovéto kusy jantarů jsou sběrateli samozřejmě nejžádanější. Pryskyřice z těchto pradávných stromů pak ztvrdla ve vlhkých sedimentech (v jílu a písku), které se vytvářely na dně lagun nebo v deltách řek, a uchovala se tak v zemské kůře po tisíce let.

V jantaru proudí silná energie stromu. Můžete to nejlépe pocítit, když jantar podržíte v zavřených dlaních. Tato energie přímo působí na čakru solar plexu. Můžete cítit příjemný pocit v břiše, rozlévající se do celého těla, pocity optimismu, stability, vitality, síly a jakéhosi uvědomění si hmoty. Pravý přírodní jantar je živý (a je celkem lhostejné jakého je stáří) a velmi dobře s člověkem komunikuje. Jantar má silné spojení se zemí a je vodičem vyšších energií - doslova člověka nabíjí silou a vírou ve správnost toho, co je. Jantar působí antidepresívně, podporuje tvořivý přístup k životu, dodává sebejistotu, chuť něco podniknout, činí svého majitele společenským a aktivním tvorem, především pokud je nošen dlouhodobě. Jantar stimuluje činnost čakry solar plexu a pomáhá uzemnění energie.Baltický jantar se silně pryskyřičnou vůní pro snadnější usínání a klidný spánek. Jeho silná pryskyřičná vůně Vás přenese do světa snění, uklidní vaši mysl, potlačí napětí a stres. 

První zmínky o sběru jantaru pocházejí z doby kamenné z oblasti Baltského moře. Nejstarší, člověkem zpracovaný kus jantaru pochází z této oblasti z období před 30 tisíci lety a byl nalezen v Hannoveru. Výroba šperků a ozdobných předmětů z jantaru má dlouhou tradici, neboť je lidé zpracovávali od mladší doby kamenné, sloužily jako šperky a amulety.

Od raného středověku byl jantar z hlavní oblasti evropských nalezišť při Baltském moři distribuován po trase Jantarové stezky, která procházela Polskem přes české země a Rakousko, větvila se na německou a italskou linii. Nejčastěji se tehdy zhotovovaly vrtané korále pro náhrdelníky nebo růžence, drobné devocionálie jako křížky či přívěsky.

V době renesance stoupla konjunktura jantaru při výrobě šperkovnic, kazet a kabinetů, které měly dřevěné jádro obložené jantarovými tabulkami různých barevných odstínů, někdy v kombimaci s kostí či slonovinou. Také oltářní kříže a oltáříky se zhotovovaly touto technikou.

V baroku dosáhl objem produkce uměleckých předmětů z jantaru svého vrcholu. Stejně jako v renesanci bylo uměleckým střediskem východní Prusko, a v něm dvě města: Königsberg (později sovětský a nyní ruský Kaliningrad) a Danzig (později polský Gdaňsk).

V 19. století se začaly dělat napodobeniny a kopie jantaru: ušechtilým materiálem je sklo jantarové barvy, nekvalitním je tzv. ambrosit, odpad z úlomků jantaru znovu zahřátý a přetavený. Export jantarové suroviny v této době dosáhl velkého geografického rozsahu. Vznikly mimo jiné jantarové mozaiky až v Indii (Radžastánu)